Nahrávání zvuku přes mikrofon

Tento článek je součástí tohoto PDF souboru s obsahem celého webu

Do počítače zvuk můžete nahrát dvěma základními způsoby - buďto mikrofonem či linkovým stereo vstupem.  V této části si něco povíme o nahrávání zvuků přes mikrofon.

Nejprve je třeba se rozhodnout, co vlastně chceme nahrávat - mluvené slovo či  zpěv ? Mikrofonů totiž existuje nepřeberné množství různých typů v ceně od několika desítek korun až po několik set tisíc...

Mluvené slovo

Pokud chcete nahrávat mluvené slovo ve vysoké kvalitě, doporučuji se nyní spíše podívat dolů na této stránce,  na sekci mikrofonů pro "zpěv" - pokud však potřebujete nahrávat mluvené slovo  jen pro potřeby některých komunikačních programů (Skype atd), postačí i levný mikrofon za několik set korun. Tyto "PC mikrofony" již mají většinou 3,5mm mono konektor typu JACK, který jednoduše připojíte do počítače - do zvukové karty - na mikrofonní vstup (bývá označen červeně). U těchto "stolních" mikrofonů si při koupi doporučuji pohlídat, zda je k nim prodáván i stojánek na stůl, protože držet mikrofon v ruce např při "skajpování" není moc pohodlné, navíc stojánek minimalizuje "ruchy" od vlastní manipulaci s mikrofonem.

Mikrofony pro zpěv

Pokud chcete do počítače nahrávat zpěv, či jiné nástroje pomocí mikrofonu, doporučuji se již podívat po kvalitnějších mikrofonech.

Nejprve bych rozdělil mikrofony dle způsobu připojení k počítači -  na USB mikrofony a na mikrofony připojené pomocí zvukové karty/audio rozhraní. USB mikrofony mají výhody v tom, že zapojení i instalace je velmi jednoduchá - zpravidla postačí zastrčit mikrofon do USB portu, nainstalovat ovladač a můžete nahrávat.  USB mikrofony mají ale i nevýhodu v tom, že jsou určené jen a pouze pro počítače a pokud se třeba budete chtít později věnovat vážněji nahrávání či budete chtít využít mikrofon i třeba při nahrávání s kapelou, tak budete mít smůlu. V takovém případě je lepší zainvestovat do "klasického" mikrofonu, který má XLR či  6mm jack konektor  (viz obrázek - XLR konektor je ten nahoře, jack 6mm ten dole)

Takovéto mikrofony ale nemůžete připojit přímo k PC, budete ještě potřebovat  předzesilovač či malý mixpult, který signál zesílí .  Další možností je pořídit si externí USB/FIREWIRE zvukovou kartu, která již má  XLR konektor pro připojení  mikrofonu.

Rozdělení mikrofonů dle typu snímání zvuku

Mikrofony se v zásadě dělí na několik typů dle způsobu snímání zvuků - nejčastěji se setkáte buďto s dynamickými mikrofony a nebo s kondenzátorovými. Ve všech případech automaticky neplatí, že by kondenzátorové mikrofony byly kvalitnější než dynamické  - v obou typech mikrofonů existují vynikající ale i příšerné modely mikrofonů. Dynamické mikrofony jsou méně citlivější na výšky a snesou i velkou hlasitost. Většinou mají kardiodovou směrovou charakteristiku, takže se dobře hodí na nazvučování koncertů, protože snímají hlavně zvuk jen z okolí mikrofonu  a minimalizují tak nepříjemnou zpětnou vazbu. Ve studiích se nejčastěji používají ke snímání některých nástrojů - např. elektrických kytar (klasikou na to je Shure SM57, který se používá i na vokály) nebo části bicích.  Kondenzátorové mikrofony jsou více citlivé na zvuk, lépe snímají výšky a jsou většinou i méně směrové, takže se u nich více projevuje i akustika místnosti, ve které nahráváte. Dá se říct, že snímají zvuk kvalitněji než většina dynamických mikrofonů a používají se tedy hlavně na snímání vokálů, akustických nástrojů, činelů apod. Jsou ale zároveň i více náchylné na poškození a na koncerty nejsou příliš ideální neboť mají více tendenci "vazbit". Kondenzátorové mikrofony ke své funkci vyžadují tzv. fantomové nápájení - většinou napětí 48V - z toho vyplývá, že pokud budete chtít používat tento typ mikrofonů, ověřte si, zda Váš mixpulut či audiorozhraní nabízí takovéto napájení. Pokud nikoliv, budete muset napáječ přikoupit zvlášť.

Rozdělení mikrofonů dle směrové charakteristiky

Zde se mikrofony dělí na tři základní typy - kardioda, osmička a kulová charakterisitka
Kardiodní směrová charakteristika (+ odrůdy typu hyperkardioda) - mikrofon snímá zvuk "zepředu" a je utlumen zvuk ze stran a zpoza mikrofonu
Osmičková směrová charakteristika - mikrofon snímá  zvuk zepředu a zpoza mikrofonu, zvuk ze stran je utlumen
Kulová charakteristika - zvuk je snímán ze všech stran mikrofonu

Každá z charakteristik má své využití při různých typech nahrávání, nejčastěji se setkáte s kardiodní charakteristikou, která se běžně používá pro snímání zpěvů. Některé dražší mikrofony nabízejí i možnost přepnutí své  směrové charakteristiky.

Frekvenční rozsah mikrofonu:

V audio technice se frekvenční rozsah udává v jednotkách hz (hertz). Četl jsem, že zdravý člověk je schopen vnímat zvuky přibližně v rozsahu 16hz - 16000hz.  Mikrofony lze tedy rozlišovat i dle jejich frekvenčního rozsahu - pozor - pokud má jeden mikrofon uvedený frekvenční rozsah do 20000hz a druhý do 18000hz, neznamená to automaticky, že ten první je nutně kvalitnější. Závisí zde totiž i na tzv. frekvenční charakteristice mikrofonu (jednoduše řešeno, zda mikrofon "zvýrazňuje" např vejšky apod.). - ideální profi mikrofon by měl mít vyrovnanou (rovnou) frekvenční charakteristiku v co největším rozsahu.  Pokud mohu dát doporučení, bral bych jako minimální použitelný rozsah zpěvového mikrofonu  cca 70hz - 15000hz.

„Bass roll-off“ přepínač – některé dražší mikrofony obsahují tento přepínač, který umožňuje při nahrávání omezit basové frekvenční pásmo potlačením frekvencí např.. pod 70hz (kde se kupříkladu u vokálů žádné užitečné signály nevyskytují). Mohou se tím již při nahrávání minimalizovat různé ruchy od mikrofonního stojanu, podlahy apod.

„Close miking“ vs „distant miking“

dva pojmy (jejichž českým ekvivalentem by bylo asi „blízké snímání vs. vzdálené snímání“) které označují způsob snímání zvukového zdroje, hlasu či nástroje.

Metoda close miking se používá v případě, kdy chceme eliminovat šum či ruchy v místě natáčení či když chceme dostat průraznější a konkrétnější zvuk snímaného nástroje. V takových případech se mikrofon umístí max. několik centimetrů od snímaného zdroje. Touto metodou se s úspěchem rovněž eliminují zvukové odrazy v nahrávací místnosti a při koncertech je tato metoda snímání (a zvučení) nástrojů vhodná, neboť snižuje riziko zpětné vazby. Příkladem použítí metody „close miking“ ve studiu je snímání bicích na rockových nahrávkách, kdy se každá část bicí soupravy snímá vlastním mikrofonem, který je od blány bubnu vzdálen jen několik centimetrů. Výsledkem je průraznější, čitelnější a „ostřejší“ zvuk takto nahrané bicí sady, než by tomu bylo v případě snímání bicí soupravy z „dálky“.

Distant miking oproti tomu umožňuje nahrávat nástroj věrněji neboť zvuk je snímán z nástroje jako celku a nikoliv jen z jednoho konkrétního místa. Zvuk je většinou i bohatší a více podobný tomu, jak nástroj vnímáme my naším uchem. V takovém případě se mikrofon umisťuje do vzdálenosti od několika desítek centimetrů až po metry od nahrávaného zdroje. Pro tuto metodu je třeba použít citlivější typy mikrofonů (typicky kondenzátorové) a na výsledném zvuku nahrávky se výrazně podílí i nahrávací prostor, zvukové odrazy od stěn apod. Příkladem vzdáleného snímání ve studiu je např. snímání akustických nástrojů, které se nejčastěji nahrávají právě z větší vzdálenosti, aby byl jejich zvuk opravdu přirozený.

Fáze (phase)

Pokud nahráváte pomocí více mikrofonů (např. stereo záznam apod), můžete se setkat s nepříjemným jevem - tzv. fázovým posunem - to znamená, že zvuk  dorazí do jednoho z mikrofonů dříve než do druhého (byť o pár milisekund) a ve výsledném mixu se může stát to, že se signály od sebe v některých frekvencích "odečtou" a výsledný zvuk  snímaného nástroje bude tak nepřirozený či zabarvený (projevuje se to pak výrazně zejména v mono mixu nahrávky). K eliminaci tohoto jevu se tedy při stereo nahrávání používají některé nahrávací techniky - např technika X/Y, kdy jsou 2 kondenzátorové mikrofony (s kardiodní či osmičkouvou charakteristikou) k sobě nasměrovány pod úhlem cca 90 stupňů, jsou od sebe max 1cm vzdáleny a každý z mikrofonů snímá jednu část panoramatu (levou a pravou). Tím se docílí toho, že zvuk dorazí k oboum mikrofonům přibližně  ve stejný čas a fázový posun zde téměř nenastane. Více informací o problematice stereo záznamu naleznete zde

A do jakého programu můžu nahrávat na počítači:

Existuje samozřejmě velká spousta programů, některé zdarma, jiné hodně drahé, pro začátek mohu doporučit tento freewarový editor Audiacity

Pár tipů pro dobré nahrávání vokálu/zpěvu

- minimalizujte ruch v místnosti či "hluk" samotného počítače (větráčky atd)
- při nahrávání nedržet mikrofon v ruce, ale mít jej upevněn ke stabilnímu stojanu
- najděte si vhodnou vzdálenost od mikrofonu - idální vzdálenost u většiny dynamických mikrofonu bývá cca 5 - 10 cm, u kondenzátorových může být vzdálenost větší
- pro omezení "lupanců" od hlásek "p", "b" umístěte před mikrofon tzv. pop-filtr

Konkrétní typy mikrofonů

U nás, mezi kapelama,  jsou dle mého názoru nejčastěji k vidění mikrofony od firmy Shure  - ty se dělí na dvě řady - PG (levnější) a SM ("profi" řada). Jako standard se dnes používají zejména dva dynamické mikrofony - Shure SM57 (zejména na snímání kytarových komb a virblů) a Shure SM58 (zpěvy při "lajv" použití)

Na nahrávání zpěvů ve studiích se nejčastěji používají velkomembránové kondenzátorové mikrofony - z nichž klasikou je např. velmi oceňovaný Neumann U47 či jiné, dnes už časem ověřené, značky a typy. Pro domácí použití si ale asi nebudete pořizovat tyhle kousky za x-desítek až set tisíc, ale spokojíte se s levnějšími typy mikrofonů - velmi doboru pověst mají relativně levné mikrofony MXL - např. konkrétně typ MXLV67.Spousta lidí též v domácích podmínkách spokojeně používá RODE NT1(-A) a já osobně jsem si vybral APEX 415. U zpěvových mikrofonů je určitě dobré mít možnost si jej před koupí vyzkoušet, abyste si ověřili, že Vám zvuk "sedne".

Pokud plánujete nahrávat bicí soupravu, budete, kromě víše zmíněného Shure SM57, potřebovat minimálně jeden dobrý "kopákový" mikrofon  - zde je opět zavedeným standardem mikrofon AKG D112 a minimálně dva "overhead" mikrofony - zde se nejčastji používají malomembránové kondenzátorové mikrofony (tzv "tužkové" mikrofony). Těch je na trhu celá řada,  každá firma určtě ve své nabídce nějaké z nich má, já osobně jsem si vybral dvojici "tužek" APEX 180.

Další možností je pořídit si přímo už nějakou sadu mikrofonů na snímání bicí soupravy, těch je na trhu rovněž několik.

Své zkušenosti s některými typy mikrofonů jsem popsal tady

Větší článek o muziky nahrávání do počítače naleznete tady. Test různých mikrofonů při snímání kytarového komba je zde

Pomohl-li Vám obsah webu či uvedeného PDF a chcete-li přispět  na jeho tvorbu, využijte toto tlačítko: