Jak nahrát dobré demo

Kompletní a aktualizovaný článek naleznete v tomto zdarma dostupném PDF souboru s obsahem celého tohoto webu

Pár tipů pro méně zkušené, keří se ale nebojí pouštět do něčeho nového a pokouší se sami vytvořit obstojnou demonahrávku.

Demo kapely

Nejčastěji si chce kapela natočit své demo v momentě, kdy  má už písničky vymakaný, doladěný, vymyšlený aranže a má skladby dobře nacvičené. Pak se vydá do studia a nechá si natočit demosnímek/album u nějakého profíka. Druhou možností, je, že se pokusí natočit demo vlastními silami a s tím se vám zde pokusím alespoň trochu pomoci.

Důležité je vybavení - zde bych Vás odkázal na již hotové sekce - nahrávání do PC či sekce o samostatných digitálních rekordérech.

Jen pozn. pro štouraly: pokud chcete natočit album v profi kvalitě, rozhodně bych doporučoval využít spíše profi studio, kde Vám udělají kvalitní nahrávku, mix a mastering. Svépomocí lze vytvořit dobře znějící demonahrávku, ale výsledek nejspíše nikdy nebude úplně "profi" .

Výběr písničky k nahrávání

tohle je velmi důležité - pokud máte  složeno třeba 10 písniček, nezkoušejte je na své první demo nahrát všechny najednou - zkuste vybrat 2 - 3 nejlepší a ty, které Vám nejvíce jdou a máte je dobře nazkoušené. U skladeb byste měli mít jasno také v jejich zakončení.

Při nahrávání většinou nebývá moc času pro vymejšlení,  úpravu aranží či dopisování textu.  Občas také mají kapely při nahrávání tendenci přidávat na nahrávku další nástroje, které tam "normálně nejsou" - ať už různé smyčce, flétny, další kytary atd.... osobně si myslim, že to není ideální, každopádně pokud máte záměr, že chcete do nahrávky přidat třeba klávesový plochy a seženete si na to i klávesáka, je velmi dobré si s ním dát alespoň jednu zkoušku a písničku si procvičit  ještě před samotným nahráváním  a nespoléhat se na to, že "to tam nějak zahraje, je to přece profík..."

Jakým způsobem nahrávat?

Než se do nahrávání pustíte, je třeba se rozhodnout, jakým způsobem budete vlastně nahrávat? Zda tzv. playbackem ("stopu po stopě") či budete nahrávat základ na živo a k tomu pak přitáčet sóla, zpěvy atd.

Toto hodně závisí na zkušenostech kapely, ale také na Vašem vybavení -  pokud však máte k dispozici minimálně osmistopý záznam, neváhal bych použít druhou variantu  - tedy nahrát základ (třeba bicí+basa+doprovodná kytara) naživo a k tomu dohrát zbytek kapely postupně. Nahrávka bude energičtější a  většinou bude mít i větší "drajv" než při nahrávání variantou "stopu po stopě".  Nevýhodou mohou být např. větší přeslechy v jednotlivých stopách při nahrávce - přečtěte  si tedy pár základních tipů, než se pustíte do nahrávání, kde  jsou uvedeny informace, jak tyto přeslechy minimalizovat.

Pokud tedy začnete s nahráváním základů,  dbejte na správné umístění snímacích mikrfonů - viz tipy pro nahrávání jednotlivých nástrojů  . Nebojte se s umístěním mikrofonů experimentovat - každý mikrofon si v klidu "nazvučte" - nahrajte si přes něj ukázkovou stopu a ujistěte se, že opravdu stopa zní tak, jak očekáváte. Pokud totiž špatně nahrajete např. bicí, už výsledný zvuk při mixování příliš neovlivníte! Dejte dobrý pozor na vyvážení hlasitostí mikrofonů, aby Vám některý mikrofon tzv. neklipoval - tedy aby signál nepřekročil "červenou hranici" hlasitosti a nezkresloval zvuk.

Jakmile tedy máte vše zapojeno, nastaveno a nahrávací zařízení připraveno, můžete začít. Pokud nahráváte systémem základ-dotáčky - nahrajte si základní stopu (většinou basa+bicí+doprovodný nástroj)  písničky klidně vícekrát a vyberte si tu variantu, se kterou budete nejvíce spokojeni, pro další práci Nahrávání je lepší provádět s metronomem (pokud jej bubeník umí používat), vyvarujete se tak nechtěným změnám tempa písničky

(ilustrační obrázek: ukázka nazvučení bicí soupravy)

Pokud nahráváte více písniček, je lepší nahrát si najednou základy všech těchto skladeb, abyste pak znovu nemuseli přestavovat mikrofony či nástroje.  Pokud nahráváte do PC, je vhodné pro každou píseň vytvořit ve Vašem nahrávacím programu zvláštní projekt a nenahrávat tak všechno "do jednoho souboru"

 Jakmile jste se základními stopami spokojeni jak po zvukové, tak umělecké stránce, můžete se pustit do dotáček dalších nástrojů a zpěvů.

V této fázi je vhodné provést nějaký jednoduchý mix nahraného základu pro potřeby odposlechu pro další nahrávání - budete potřebovat rovněž nějaká lepší sluchátka, do kterých budete základ pouštět např. zpěvákovi při natáčení jeho partu.

Nahrávání dotáček se používá zejména pro nahrávání složitějších nástrojových partů (kytarový či klávesový sóla) a zpěvů. Při zpracovávání nahrávky na PC lze nahraný part i jednoduše stříhat/kopírovat, takže pokud se třeba zpěvačce po dlouhém boji povedla první sloka a druhá už zase ne, nemusí vše zpívat znovu, ale můžete ji "střihnout" a nahrávat až od druhé sloky. Obdobně lze stříhat či znovu přehrávat všechny ostatní nástroje - problematické bývají jen bicí, kde se velmi těžko stříhá tak, aby to pak nebylo na nahrávce slyšet.

Takže máme hotový základ - rozhodli jsme se, že nyní zpěvák nahraje svůj part. Připravíme tedy zpěvový mikrofon (viz nahrávání nástrojů), odeženeme všechny rušivé elementy (zejména ostatní členy kapely) z místnosti, kde nahráváme a rovněž se pokusíme minimalizovat všechny ostatní ruchy. Zpěvákovi dáme sluchátka, do kterých mu pošleme dva signály - nahraný a smíchaný základ skladby a pak odposlech vlastního hlasu zpěváka -  ti často chtěji slyšet svůj hlas s nějakou menší ozvěnou  (reverbem), tak jim ho tam klidně zapneme, avšak ujistíme se, že hlas je nahrávaný bez jakéhokoliv efektu - ty pak dodáme až při mixování nahrávky.

Při nahrávání zpěvu by se měla kontrolovat nejen intonace hlasu, ale i třeba výslovnost, aby bylo  zpěvu  rozumět. Rovněž by měla být dodržována přibližně stejná vzdálenost zpěváka od mikrofonu. Na redukci zvukových "lupanců" od hlásek typu "p", "b"  se před mikrofon dává tzv. pop-filtr.

(obrázek: mikrofon s pop-filtrem)

Při troše štěstí a dobrém zpěvákovi máte za chvíli zpěvy nahrané. Kytarista již nervózně ladí kytaru a rozcvičuje prsty, což je signál pro přípravu natáčení kytarových sól. Postup bude obdobný jako u natáčení zpěvu (info o snímání kytar viz opět zde). Rozhodneme se pro jeden ze způsobů snímaní kytary, kytaristovi též nabídneme sluchátka s odposlechem (sám si asi vybere, jaké nástroje chce v odposlechu slyšet). Jeho vlastní zvuk mu většinou ani do odposlechu posílat nemusíte, protože většinou nahrávají přes komba při větší hlasitosti, takže se  v pohodě slyší - avšak u akustické kytary mu určitě signál do sluchátek také pošlete.

U nástrojů, které nahráváte přes "linku" - né tedy přes mikrofony, můžete jako hlasitý odposlech klidně použít nějaký reproduktor, kombo apod - zde není totiž riziko vzniku přeslechů.

Každou stopu, kterou takto nahrajete, doporučuji po nahrání poslechnout a ověřit si, že je např. vše v rytmu apod. Později už nebude moc prostoru na případné opravy.

Takže máme nahrané bicí, kytary, basu i zpěv a řekněme že je to vše. Pro kapelu tímto nahrávání končí a  pro toho, kdo nahrával a bude mixovat, tím začíná jen druhá a většinou i těžší fáze celého nahrávání - mix nahrávky.

Mixáž nahrávky

Důležité pravidlo – špatně nahranej zvuk nástroje při mixu neopravíte! Můžete sice zkoušet provést různé čáry s efekty, ekvalizací atd., avšak spousty práce si ušetříte, když si už při nahrávání nástrojů snímaný zvuk pohlídáte.

Mix nebo-li míchání nahrávky je proces, při kterém z mnoha nahraných audiostop vznikne stereo nahrávka, která je připravená pro další a finální proces – mastering.

Dobrý mix má několik vlastností, které by v něm měly být zastoupeny:

-Vyvážená hlasitost nástrojů a jejich rozmístění
-Frekvenční vyváženos
-Dynamika

V tomto ohledu je nejdůležitější samotné aranžmá nahrané skladby – pokud bylo již při nahrávání myšleno na mix a nahrávka není nástrojově „přehlcena“, míchá se pak daleko snadněji. Největším problémem při mixu je zajistit, aby byl každý nástroj slyšitelný a nebyl překrytý jiným nástrojem. Typickým příkladem jsou elektrické kytary – pokud budete mít ve skladbě např. 3 kytarové linky, bude mít jejich zvuk tendenci se „slejvat“, neboť tyto kytarové linky budou mít podobné frekvenční spektrum, podobnou hlasitost a v mixu tak budou „soupeřit“ o prostor. Již tedy při nahrávání je vhodné vytvořit si jakousi skicu skladby, ve které si předem stanovíte, kdy který nástroj bude hrát a aby třeba při zpěvu neznělo ve skladbě výrazné kytarové sólo…

Je několik způsobů, jak toto „slejvání“ nástrojů v mixu řešit:
- V některých částech skladby některou ze stop „vyhodit“ nebo ztlumit
- Pomocí EQ rozlišit nástroje, které zabírají obdobné frekvenční pásmo (pokud u jednoho nástroje uberete nějakou část frekvenčního pásma, zkuste jej u druhého naopak přidat)
-pomocí ovladače panoramatu je umístit do jiných částí stereoobrazu

Co se týká dynamiky nahrávky, tak skladba by měla „dýchat“ a zajímavá nahrávka obsahuje dynamické změny, které mix ozvláštní. Pokud naopak nahrávka nemá téměř žádnou dynamiku, začne být její zvuk pro lidské ucho jednotvárný a nudný.
Při míchání budou Vaším pomocníkem zvukové efekty, z nichž zejména EQ (ekvalizace) a kompresor mají na zvuk jednotlivých stop a nahrávky největší vliv. Jejich popis a nějaké tipy pro použití naleznete v kapitole o efektech

Nemám moc rád poučky typu – „na kopák musíš dát kompresor, u basy zvýrazni ty a ty frekvence v ekvalizéru ..“ Mám za to, že mixáž nahrávky je vysoce subjektivní věc a už proto by se na něm ve velké míře měla podílet sama kapela či interpret. Již při nahrávání by měla kapela mít alespoň nějakou hrubou představu o výsledném zvuku - aspoň třeba příkladem typu "chtěli bychom, aby to znělo jako Párplové v tý a tý skladbě…“. Ideálně by se měla dohodnout na základních věcech jako je je rozložení nástrojů ve stereo prostoru, jaké efekty chtějí např. na zpěvy a nejlépe je, pokud se kapela přímo mixu aktivně účastní – zde si dovolím poznámku, že z kapely by měl při mixáži mít hlavní slovo kapelník nebo ten, na kom se kapela shodne a ten bude za kapelu tlumočit jejich požadavky na mix – v praxi to totiž jinak dopadne tak, že bubeník bude chtít zesílit  kopák a virbl, kytarista svou kytaru, basák by chtěl „vytáhnout“ víc basu atd :)

Pro mix nahrávky je důležitá věc -  mít kvalitní reproduktory ("monitory"), nějaká kvalitní sluchátka (obojí ideálně s „rovnou“ frekvenční charakteristikou) a případně i referenční repráky (např. obyčejný stereo CD přehrávač) V oblastní rocku/popu je totiž důležitý vyvážit nahrávku tak, aby relativně dobře zněla i na běžných CD přehrávačích, jako na drahých HI-FI přístrojích. Ne nadarmo se kdysi, v dobách hudebního pravěku, v některých zahraničních studiích kontroloval výsledný mix i tak, že studio obsahovalo i malou rádio stanici a zvukař si šel mix poslechnout do auta na autorádio, aby zjistil, jak to zní na méně kvalitní zvukový soustavě.

Ideálním výchozím bodem pro mix jsou  nahrané audio stopy s jednotlivými nástroji, které máme v nahrávacím programu v samostatných stopách (případně si je tam importujeme, pokud jste nahrávku prováděli na jiném PC či zařízení).

Prvním krokem je nastavit si citlivost či zesílení (GAIN) u každé ze stop tak, aby jejich hlasitost nebyla v porovnání s jinými stopami příliš malá anebo aby naopak nezasahovala přes VU hodnotu 0db (do „červené“ oblasti hlasitosti). U každé stopy by měl být i dobře vidět její  hlasitostní průběh (waveform) pro lepší orientaci a případný pohodlný střih.

Dalším krokem u vícestopých projektů je vytvoření tzv. skupin kanálů (group channels) s jednotlivými nástroji, které později zpřehlední a zjednoduší  práci  (viz 14. Kapitola, kde je příklad v programu Cubase)

Nyní se již můžeme pustit do mixu samotného.

Začal bych tvorbou tzv. hrubého mixu (rough mix), který spočívá v základním nastavení poměrů hlasitostí jednotlivých stop a jejich rozložení ve stereo prostoru a to vše zatím bez aplikace efektů či pluginů.

Jakmile je hrubý mix hotov, je třeba si vše důkladně poslechnout a rozhodnout se, zda a případně kde bude potřeba nějakou ze stop stříhat, posouvat, případně dorovnávat např. rytmické nepřesnosti.  Typicky je často třeba na začátku nahrávky odstřihnout odklepání či odpočítávání začátku skladby, to samé na konci občas zazní nechtěné zvuky či hlasy členů kapely J. Pokud máte v nějaké nahrané stopě signál jen v jedné její části (např. part sólové kytary). Doporučuji zbytek stopy odstřihnout jak kvůli případnému šumu, tak i kvůli přehlednosti.

Nyní tedy máte hrubý mix a odstříhané „nepotřebné“ části stop. Můžeme se vrhnout na pořádnej mix. Nezapomeneme si však ale v této fázi projekt uložit a ještě lépe  - zazálohovat pro případnou možnost vrátit se k tomuto výchozímu bodu.

Při mixu v pop/rockové je hudbě je obvyklé postupovat od bicích (podobně jako na zvukovce před koncertem) a basy – baskytara by měla být jasně čitelná - pak se postupně do mixu přidávají další prvky – často nejprve ty důležitější nástroje a hlasy a až nakonec ty „méně důležité“.

Při mixu se snažte nástroje co nejméně poslouchat „sólované“ (tlačítko „S“ ve většině vícestopých programů) – často totiž sám o sobě dobře znějící nástroj vůbec nesedne do celkového mixu nahrávky a neprosadí se v ní – nástroj je tedy lepší ekvalizovat a upravovat vždy v rámci celku.

Podívejme se tedy nejprve na bicí a možnosti jejich míchání:

Kopák – nejprve EQ dle libosti - je možné zvýraznit frekvence mezi 50-100hz pro mohutnější basový zvuk, výšky kolem 2 – 4 kHz zvýrazní více úder šlapky a „mlaskot“ kopáku. Pokud kopák nepříjemně rezonuje, pomáhá stáhnout úzkou část pásma kolem 500Hz. Po EQ se v řetězci efektů často použije, Gate, který omezí přeslechy ze zbytku bicí sady a který „propustí“ zvuk jen v momentě, kdy šlapka bouchne do bubnu. Nakonec se v případě potřeby aplikuje na kopák komprese. U kompresoru hodně zvuk kopáku ovlivňuje attack a release time (náběh a doběh reakce kompresoru) a pro ostřejší zvuk je vhodné co nejvíce attack time zkrátit.

Virbl – pokud jsme snímali virbl dvěma mikrofony a ten druhý snímal zespodu struník, je nejprve nutné u této stopy otočit fázi audiosignálu (funkce „invert phase“). U virblu se pomocí EQ často zvýrazňují vyšší frekvence nad 4kHz, stahují se sub basová pásma a pomáhá opět občas mírně stáhnout některá rezonanční pásma v rozmezí 400Hz-1khz (dle sluchu). Pomocí efektu Gate je opět vhodné odstranit přeslechy. V rockových nahrávkách je často virbl více „naechovaný“ než zbytek sady – můžete tedy zkusit aplikovat echo či reverb a zkoušet nejprve krátké časy dozvuku a najít si postupně Vaše osvědčené nastavení.

Co se týká umístěný ve stereoprostoru, standardně se kopák i virbl umísťují doprostřed.

Overheady/činely – ty se většinou ovladačem PAN umísťují zcela doleva či doprava, čímž bicí souprava získá prostor.  Co se týká úpravy signálu, u činelů se nebojte oříznout basové pásmo (odhadem tak pod cca 350-500khZ), kde činely nemají žádný užitečný signál. Pokud však přes overheady snímáte i přechody, basy rozhodně nepotlačujte.

Přechody – u nich se vyplatí opět zapnout Gate a pomocí EQ jim trochu pomoci v oblasti basového pásma a dle sluchu jemně zvuk doladit. Přechody se umísťují ve stereoprostoru většinou lehce do stran dle zvuku overheadů (na to pozor) a dle skutečné polohy přechodů při nahrávání.

Baskytara – dobře znějící basa je trošku oříšek, záleží hodně na tom, jak jste jí sejmuli a jakou technikou. Každopádně na basovou stopu se velmi často aplikuje opět EQ kterým se lehce upravují či zvýrazňují některá pásma (např. basové pásmo pro mohutnost, výšky zas pro čitelnost basy). Rovněž se velmi často aplikuje komprese. U ekvalizace basy je třeba dát pozor, aby se v basovém pásmu (cca 50-100hz) příliš „nebila“ s kopákem.  Co se týká stereo umístění  basy, je dobrým zvykem ji opět umístit doprostřed.  Co se týká dalších efektů, občas se používá chorus, ale téměř vůbec se naopak u baskytary nepoužívají dozvukové efekty (reverb), které snižují čitelnost basové linky.

El. kytary – pomocí EQ stáhnout basové pásmo pod cca 400Hz, aby kytary „nelezly do zelí“ base. Dále už to závisí na tom,  jaký záměr s kytarami v nahrávce máte. U tvrdších stylů se kytarové stopy zdvojují (i vícenásobí), aplikují se na ně nejrůznější efekty (ať už dozvukové či modulační) apod.

Pokud máte nahranou jednu kytarovu stopu a chcete ji trochu zhutnět, zkuste vytvořit v projektu její kopii a posunout ji od několik milisekund oproti původní stopě. Pokud takovéto stopy rozhodíte do sterea, získáte „falešné“ stereo zvuku kytary.  Takto si lze „hrát“ i s hlasy a dalšími nástroji. ¨

Klávesové nástroje – ty jsou často snímány pomocí dvou mono kanálů (či 1x stereo kanál), z nichž jeden je levý a druhý pravý. Je tedy vhodné vytvořit klávesám vlastní skupinový (group) kanál a v něm jednu stopu pomocí PAN ovladače umístit zcela doleva a druhou doprava. Pomocí ovládání skupinového kanálu pak můžete „hýbat“ oběma stopami zároveň. Co se týká aplikace efektů, tak u kláves neexistuje žádné dané pravidlo – vždy závisí na typu zvuku kláves a stylu skladby. U klavírů se často přidává dozvuk, aby klavír získal trochu „prostor“. U syntetických zvuků je třeba často klávesám pomocí EQ „uřezat“ některé části frekvenčního pásma, protože tyto zvuky většinou zabírají velkou část pásma a ostatní nástroje pak mají problém se vůči klávesám „prosadit“.

Vokály – pomocí EQ nejprve ořízněte nízké frekvence pod cca 200Hz, dále je možné přidat vyšší frekvence nad cca 8kHz pro projasnění hlasu.  Dle potřeby se občas na hlas aplikuje komprese (pozor nepřehnat to s úrovní komprese) a téměř vždy i nějaký dozvuk v podobě reverbu či delaye.  Hlavní hlas se v panoramatu umísťuje zpravidla doprostřed.

Při míchání vokálů se občas používají triky, kdy se stopa s hlasem zduplikuje,  jedna z nich se zkomprimuje a na druhou z nich se aplikuje reverb. Výsledkem je to, že reverb „vynikne“ jen při zvýšení hlasitosti hlasu. 

U méně výrazných či slabších hlasů pomáhá tzv. doubletracking – již při nahrávání zpěvák nazpívá svůj part 2x do dvou různých stop (se stejným frázováním a intonací) a ty se pak v mixu použíjí obě zároveň (umístěné ve stejné stereorovině)  a tím se hlas podloží a zhutní – trochu se to podobá efektu „chorus“.  Tento doubletracking se může použít třeba jen na refrén, čímž se hlas zvýrazní jen v části skladby…

Pokud nahraný hlas syká a obsahuje nepříjemné „s“ a „z“, pomůže aplikace efektu „de-esser“.

Při mixingu obecně doporučuji hlídat, zda se celková hlasitost mixu nahrávky nedostane nad 0dB (do „červena“) a též si hlídejte mono kompatibilitu kontrolním mono poslechem, zda „nevypadnou“  některé nástroje – to by pak značilo potíže s fází apod.

Pokud máte mix hotový, je nutné provést tzv. export či  mixdown – uložení nahrávky  do stereo WAV souboru, který pak použijete pro finální mastering.  Mixdown provádějte do co nejkvalitnějšího a samozřejmě nekomprimovaného formátu – pokud jste tedy projekt nahrávali v 24bitovém rozlišení v 48kHz, exportujte jej do WAVu o těch samých parametrech. Do CD formátu se nahrávka převádí až při masteringu. .

Některé časté chyby při „domácím“ mixingu:
- Příliš mnoho reverbu a ozvěny na nástrojích či hlasech
- Přebasovaná nahrávka (mícháno na nevyhovujících reprácích/sluchátkách)
- „Klipující“ nahrávka (hlasitost jde nad kritickou hranici 0dB a dochází ke zkreslení)
- Příliš výrazná komprese nahrávky či některých nástrojů
- Mono nekompatibilita (fázové problémy)
- Nevyvážený mix (hlas „utopenej“, virbl moc nahlas apod.)

Některé z těchto chyb lze vyloučit poměrně snadno (např. ubrat reverb, opatrně s kompresí atd.), jiné se naučíte zvládat až časem…

MONO nebo STEREO?

Možná se Vám to v dnešní době zdá jako zbytečná otázka, ale nemusí tomu tak být vždy. Samozřejmě pro běžné nahrávky – např. demo kapely se dnes prakticky nic jiného než stereo nepoužívá – jiná situace ale může být v situaci, kdy připravujete nahrávku pro divadlo, konferenci, školní představení atd., kde se i dnes často používá pouze mono ozvučovací zvuková soustava (PA) a tam by se mohlo stát, že Váš stereo MIX nebude znít dobře, v horším případě dokonce některé nástroje nebude téměř slyšet. Proto si to předem doporučuji promyslet, podobná situace může nastat  i třeba na Youtube.com a jiných podobných serverech, kde se občas některé videoklipy stále přehrávají v mono.Anebo extrémní případ  - pokud si chcete nastavit vaší skladbu jako vyzvánění na mobil a předpokládáte, že to bude dělat více posluchačů, udělejte si na to mono mix

Takže tohle byl jen jeden z mnoha způsobů - idelání je si to sám vyzkoušet, časem příjdete na svůj vlastní osvědčený způsob.

Pomohl-li Vám obsah webu či uvedeného PDF a chcete-li přispět  na jeho tvorbu, využijte toto tlačítko: