Zvučení koncertů - rady, tipy a triky

Zvučení koncertů

Nejsem "profi" zvukař, článek je psán spíše z pohledu muzikanta, tak k tomu tak přistupujte :). Článek včetně zde nepřítomné grafiky je součástí PDF s celým tímto webem

Občas mi na email choděj dotazy, jak zvučit koncerty, jaké mikrofony používat apod. Zkusím se u problematiky „zvučení“ trochu pozastavit.  S kapelou si zvučíme některé koncerty sami pomocí vlastního PA (public adress )  systému, takže o  některé praktické zkušenosti se rád podělím. Začnu tím,  co je to vlastně to „PA“ a co si pod tím představit?  Je to soubor zařízení a prvků, které umožní vstupní signal (např. z mikrofonu) zesílit a v požadované hlasitosti jej směrovat přes výstupní reproduktor(y) směrem na publikum či na cílový prostor.

„Péáčka“ (jak se  jim občas říká) mohou mít různé podoby – od jedné aktivní reprobedny, která má v sobě zabudované vstupy pro mikrofon  i zesilovač  až po složité vícenásobné PA systémy, které se využívají ve velkých koncertních halách – ty zde samozřejmě rozebírat nebudu.  Zaměřím se pouze na jednoduché ozvučení kapely např. v malém klubu, či prostoru  jedním PA a jedním mixpultem ,bez složitých zapojování procesorů , efektů či vícenásobných odposlechových cest.

Standardní a běžný ozvučovací systém se skládá běžně z těchto prvků:

• Zdroje signálu:  Mikrofony, předzesilovače, DI boxy, MP3 přehrávače….
• Mikrofonní a reproduktorové stojany
• Propojovací kabely
• Mixovací zařízení – mixpult
• Zesilovač
• Dvě výstupní  reprobedny
• Odposlechy – monitorovací reproduktory pro interpreta
• Lepící či kobercová páska  aneb nejlepší přítel muzikanta….  J

Pokud ozvučujete opravdu malý prostor, obejdete se i bez odposlechových reproduktorů, standardně se ale většinou minimálně pro zpěváka odposlechy používají.

Často se jednotlivé prvky kombinují do jednoho zařízení – příkladem jsou např. powermixy od Yamahy – ty v sobě kombinují mixpult i zesilovač a stačí k takovémuto powermixu připojit rovnou dvě pasivní reprobedny a můžete hrát.  Vyrábějí se dokonce tzv. mobilní PA systémy – kdy v jedné, nepříliš velké „krabici“, je vše –  reproduktor, zesilovač i malý mixpult (např. skytec PA-200) – tyto minisystémy se ale nehodí pro ozvučování  hlasitější kapely, pro menší akustická uskupení  a do malých prostor jsou ale rozhodně velmi praktické.

Podívejme se na jednotlivé prvky PA systému a předpokládejme, že zvučíme standardní rockovou kapelu (bicí, basa, 2 kytary a zpěv)

Mixpult

Zařízení, ve kterém se jednotlivé signály míchají ve vámi nastaveném poměru a jsou pak posílány do zesilovače a následně z reproduktorů ven.  Z tohoto popisu již tedy vyplývají základní vlastnosti, které by měl mixpult  mít – zejména počet vstupů, které budete potřebovat  zvučení – pro výše uvedené složení kapely je minimum cca 8 samostatných kanálů a mikrofonních/linkových vstupů, hodí se rovněž i TAPE IN vstup pro možnost připojení např. MP3 přehrávače.   Důležitý je rovněž počet odposlechových cest – levnější mixpulty nabízí standardně žádnou a nebo jednu odposlechovou cestu, což pro jednoduché zvučení dostačuje. Pokud potřebujete mít odposlechů více a pro každého muzikanta navíc má být v odposlechu něco jiného, musíte volit mixpult s více odposlechovými cestami.

Součástí mixpultů bývá často i efektová jednotka, kterou je možné využít k zapnutí reverbu či delaye na některé z kanálů - profi zvukaři pak často používají externí efekty či procesory (např. limitery, kompresory, efektové jednotky…)

Zesilovač:

Důležitým parametrem je výkon zesilovače (uvádí se ve Wattech). Čím hlasitější chcete zvuk mít, tím výkonější zesilovač (a odpovídající repro) musíte mít.  Bohužel neexistuje žádné konkrétní pravidlo jak pro konkrétní prostor volit výkon zesilovače – často se tedy v požadavcích na zvukaře  uvádí tedy tzv. min. výkon PA na osobu (myšleno osobu v publiku) a tam se uvede např 10W, což při očekavaných sto lidech by dělalo minimální výkon PA 1kW. Tohle počítání se provádí ale zejména u velkých koncertů. V malém klubu byste nejspíše PA s výkonem 1kW museli hodně „krotit“.  Pokud tedy plánujete kupovat zesilovač a bedny, konzultujte jejich výkon s prodejcem či nějakým odborníkem a ten Vám dle Vašich požadavků jistě doporučí  odpovídající výkonovou sestavu.  Konkrétně naše kapelní PA má cca jen 150W a kromě velkého divadla (tam nás zachránil místní zvukař a jeho aparátura) jsme s ním bez potíží menší kluby či malé venkovní hraní uzvučili.

Reprobedny:

Vyrábějí se dva základní druhy beden – aktivní (se zesilovačem) a pasivní (bez zesilovače).  U aktivních beden a jejich výkonu platí totéž, co jsem psal u zesilovačů. Pokud kupujete pasivní reprobedny, je nutné dát pozor, zda dokáží „vyzářit“ výkon Vašeho zesilovače (ve specifikaci reproduktorů tuto informaci o výkonu naleznete) a též zda odpovídá vstupní  impedance reproduktoru výstupní impedanci zesilovače.

U reproduktorů jsou samozřejmě důležitým parametrem jeho zvukové vlastnosti – zejména jeho velikost a  frekvenční rozsah. Ten by měl mít minimálně rozsah aspoň 80hz – cca 16kHz,dražší reproduktory mívají zpravidla rozsah větší. Velikost reproduktoru je též důlěžitá – větší reproduktor lépe přenáší hlubší tóny a frekvence – je ale naopak méně citlivý na vyšší spektrum zvuku. Proto se u reprobeden často používá kombinace výškového a basového reproduktoru zároveň, aby byl zajištěn kvalitní přenos pásma v celé jeho šířce.

PA je možné též dodatečně obohatit o externí subwoofer, který pomůže zejména kopáku a baskytaře (pokud je zvučíte) k větší „hutnosti“ zvuku.

Reprobedny se zpravidla umísťují na reproduktorové stojany a ve dvojici se umisťují většinou před kapelu.  Nedoporučuji  nechávat reproduktory na zemi, to způsobí, že se zvuk začne odrážet silně od země a nebude to znít ve výsledku moc hezky.

Monitorovací reprobedny („odposlechy“)

Opět se vyrábí aktivní či pasivní – z osobní zkušenosti bych jako odposlech spíše volil aktivní verzi – ušetří vám to čas a kabely při zapojování.  Tvar odposlechů je většinou zkosený, takže se dají bez potíží položit na zem před interpreta .  Zvukové parametry odposlechů již nemusí být tak „přísné“ jako u hlavních reprobeden, měly by ale umožňovat snadnou manipulaci a nastavení hlasitosti odposlechu. Pokud navíc obsahují jednoduché korekce basů a výšek, tak tím lépe.

Další variantou odposlechů jsou přímo sluchátkové odposlechy (tzv. „in-ear“), ty se dělají  buďto bezdrátové a nebo lze použít klasické sluchátkové předzesilovací krabičky.  Tenhle typ odposlechů se používá zejména u profesionálnějších kapel a často bubeníci mají, kromě kliku, rádi odposlech do uzavřených sluchátek.  No osobně jsem to zkoušel a daleko víc mi vyhovuje standardní odposlech na zemi J.

Kabely

Kromě mikrofonních a nástrojových kabelů budete potřebovat ještě minimálně dva delší kabely se speakon konektory na propojení zesilovače a reprobeden. Přesný typ kabelu si ale ověřte v manuálu Vašich beden, někde jsem na tyto účely viděl používat i klasické XLR či Jack kabely.  Délka kabelu by měla být delší -  cca 10 m – abyste mohli kabel od bedny k mixu táhnout za či vedle podia a nikoliv přes něj.  

DI box

Pokud máte v úmyslu zvučit např. akustickou kytaru či baskytaru přímo ze snímače nástroje, je nutné nejprve tyto nástroje zapojit do DI boxu, který jejich signál  přizpůsobí mikrofonní úrovni, kterou je možné zapojit do mixpultu.    Takovýto DI box se většinou vyrábí v podobě malé krabičky a dá se sehnat od cca 1000,-

Často  baskytarové kombo či zesilovač nabízí již přímo DI výstup (v podobě XLR konektoru), tak můžete využít jej místo externího DI boxu

Mikrofony

Na rozdíl od nahrávání, se při zvučení koncertu téměř nepoužívají kondenzátorové mikrofony – zejména kvůli jejich nižší odolnosti vůči zpětné akustické vazbě.  Pouze při zvučení bicí sady se často nad bubeníka umístí jeden či dva „tužkové“ kondenzátorové mikrofony pro přizvučení činelů.  Na ostatní nástroje a zpěvy se pak zpravidla používají dynamické mikrofony s kardiodní charakteristikou, která pomáhá zpětnou vazbu omezit.  Kvalitní dynamický mikrofon by měl být použit zejména u zpěvů a vokálů – tam použijte ten nejlepší, který máte k dispozici.  Ostatní mikrofony se pak dle potřeby umísťují k bicí sadě, reproduktorům kytarových komb apod.   Ke „kopáku“ se pak často používá velkomembránový dynamický mikrofon, které lépe snímá nižší frekvence zvuku.

Kde zvučíte?

Prostor je z hlediska zvuku klíčový – s kapelou jsme si sami zvučili zatím cca 60 koncertů v různém prostředí – menší venkovní akce, zahrady, malé či středně velké kluby, restaurace  či dokonce zámecký sál J.  Prostor má na zvuk vliv hlavně z hlediska zvukových odrazů a celkově „ozvěny“. Ideální na tohle je venkovní prostor, kde se zvuk přirozeně nemá od čeho odrážet zpět na podium  - s tím ale souvisí i to, že na nazvučení venkovního prostoru je třeba „vyzářit“ PA systémem větší výkon než na srovnatelně velkém  „uzavřeném“ prostoru.  Další výrazný vliv prostředí je na frekvenční charakteristiku  výsledného zvuku – v amatérských podmínkách asi nejspíše nebudete měřit a nastavovat  EQ odezvu sálu speciálním měřícím mikrofonem – ale v zásadě je třeba vědět to, že celková odezva a zvuk v sálu se výrazně mění s tím, kolik např. příjde na koncert diváků. 

Rovněž dozvukové efekty (reverb, delay) je vhodné přizpůsobovat podmínkám místa hraní – např.  v onom zmíněném zámeckém  sále se všechny  zvuky natolik odráží a vytváří přirozené /až nepříjemné/ echo, že v takových podmínkách nemá smysl reverb vůbec zapínat.  Naopak v dobře utlumené zkušebně či v dobře řešeném klubu, kde jsou odrazy zvuku minimalizovány, dokáže citlivě nastavený reverb  např. hlas zpěváka oživit a dodat mu větší hloubku a prostor.

No a na závěr ještě o hraní venku -  bacha na počasí – ideální je, pokud máte možnost mít nějakej větší stan nebo stabilní kryt přes venkovní podium. Zmoklá aparatura může totiž pozdějc dost mrzet…

Co zvučit?

To je dobré si předem rozmyslet  - budete zvučit např. jenom zpěvy? Nebo vše včetně nástrojových zesilovačů a bicí sady ? Dle mých zkušenosti  v  běžných menších klubech  se standardně zvučí: zpěvy, dechové, klávesové a případné akustické nástroje, kopák a případně se lehce přizvučuje kytarové kombo  (pokud to samozřejmě není marshall s 4x12 boxem)

V zásadě pak platí, že čím je větší prostor, který zvučíte, tím je třeba mít výkonnější PA a zvučí se více nástrojů.  Ve velkých klubech či při hraní ve venkovních prostorách se pak už zvučí zpravidla vše včetně kompletní bicí sady, baskytary, kytar atd.

A jak konkrétně na to?

Výhodou je, pokud je zvukařem někdo mimo Vaší kapelu –kapela se pak tolik nestresuje a neunaví všemožným připravováním a většinou je pak i bezproblémová zvuková zkouška , kdy nemusí z podia nikdo stále odbíhat, aby si „to poslechl z venku“. 

Takže máte PA systém, nějaký stojany, mikrofony, kabely a zkrátka vše, co jsem tu zmínil. Máte dnes hrát v menším klubu, kterej nemá vlastní aparaturu, takže jste si tam přivezli vše potřebné a co teď? Pokud jste si PA právě teď pořídili, rozhodně si jej zkuste třeba ve zkušebně pokusně zapojit, ať včas víte, jak se co ovládá (to se týká hlavně mixpultu)

Také si ještě před koncertemv klidu připravte a rozmyslete, co a jak a kam postavíte? Je dobrý na podiu dodržovat nějaký přibližně stejný rozestavění nástrojů – časem, až si na to zvyknete to výrazně urychlí stavbu PA.

Na místo koncertu doražte s dostatečným předstihem – z vlastní zkušenosti vím, že postavit středně velkou aparaturu s dvěma bednama,  dvouma odposlechovýma cestama + zapojit subwoofer , nějaký efekty + nazvučit  trvá „secvičené“ kapele cca hodinu.  Pokud to ale situace umožňuje, vyhradil bych si na to radši dvě hoďky či víc - nemusíte tolik spěchat, vše si v klidu zapojíte a ozkoušíte, stihnete i nějaký pivko J a prostě celkově je větší klid.

Na místě koncertu se informujte u majitele, jak je to na podiu s elektrikou a ověřte si (alespoň dotazem) , zda je na přívodu elektriky připojen zemnící kabel  -pokud by totiž nebyl, tak může jít o život…

Pokud je elektrika ok, natáhněte si z jedné zásuvky prodlužovačky na místa, kde budete později potřebovat „štávu“.

Na pódiu se zpravidla jako první postaví bicí sada (na kluzké podlaze pod ní určitě umístěte koberec) a rozmístí se nástrojové zesilovače a komba. Po té postavíme na stojany velký přední bedny a umístíme je kousek před kapelu – v některých prostorách je nutné je umístit spíše po straně pódia, což též nepřináší žádné větší potíže  - vyvarujte se ale, pokud možno, umístění hlavních beden za kapelu – v takovém případě by měly mikrofony tendenci daleko více „chytat“ zpětnou vazbu.

V další fázi umístíme mixpult ideálně na nějaký stolek či bednu – nikoliv na zem. Pokud zvučí nějaký člen kapely, je dobré mít mixpult přímo někde po ruce na podiu pro snadnou manipulaci – pokud Vás zvučí někdo další, zas je lepší mít mix mimo pódium, aby se Vám tam při hraní nepletl.

Nyní můžeme postavit mikrofonní stojany, na které již  připevníme mikrofony, zatím ale bez kabelů.   Jakmile máme vše připraveno a postaveno, začíná nejotravnější část – „drátování“.  Ujistěte se, že zatím máte mixpult vypnutý,  všechny fadery a gainy na něm nastavené na minimum a můžete začít propojovat jednotlivé vstupy mixpultu s mikrofony.  Je dobré mít u mixpultu  přilepenej nějakej jednoduchej rozpis kanálů  a stop  („ 1 – kopák, 2 – virbl,  3 – basa“...) – při zvučení se Vám to bude hodit a nebudete si posléze lámat hlavu, „co že jste to vlastně do tý pětky zapojili?“.

Kabely při připojování veďte nějakou rozumnou „cestou“ – třeba předem před zpěvákovým mikrofonem nebo za bicíma a vyvarujte se je natahovat napříč podiem, aby se Vám na podiu při hraní nepletli pod nohy. Pokud přesto musíte vést nějaký kabel  přes pódium, zkuste ho po zapojení na několika místech přilepit např. kobercovou páskou k zemi.

Jakmile máte vše připojeno a zapojeno v mixpultu, zapněte jej , ověřte si, že je hlavní výstup (MAIN OUT) úplně stažený a zapněte zesilovač či bedny.  Pokud používáte kondenzátorové mikrofony, zapněte nyní na pultu fantomové napájení.    Ověřte si, že máte u všech kanálů vše vyrovnáno ve výchozí poloze (hlavně ekvalizer).

Způsoby nastavení základní hlasitosti kanálu se různí a každý zvukař má jinou metodu a také hodně závisí na druhu a konstrukci konkrétního mixpultu.

 Já to většinou  dělám tak, že u každé mikrofonní stopy při staženém gainu „vyjedu“ s faderem zhruba do poloviny jeho dráhy a pak přizpůsobím úroveň gainu  vstupnímu signálu tak , aby na indikace hlavního výstupu nešla úroveň signálu do „červena“ a nedocházelo tak k přebuzení.  Jemné korekce hlasitostí pak dorovnávám právě faderem. Hlavní hlasitost beden do sálu standardně nejprve máme na cca 1/3 a po základním ověření, že vše je ok a že všechny mikrofony fungují,  hlasitost přidáme na finální úroveň.

Při zvučení se standardně postupuje od bicí sady – kopák, virbl, přechody, případně plechy a celá sada se pak poslechem „z venku“ zkontroluje.  Pak se postupně podobně nazvučí ostatní nástroje. V případě menších koncertů je běžné, že se např. baskytara, části bicí sady či elektrické kytary nezvučí vůbec –  pak je třeba, aby zvukař vyrovnal hlasitost nazvučených nástrojů s hlasitostí těch nenazvučených, což může být občas problém – tady to chce ze strany kapely i ze strany zvukaře trošku porozumění, aby např. hudebník neměl na podiu aparát „vyhulenej“ na maximum, protože pak s tím sebelepší zvukař těžko něco udělá a ani spoluhráči a zpěvák se pořádně na pódiu neuslyšej...   ( vybavuju si koncert jedný amatérský metalový kapely, kdy kytarista s obrovským reproboxem  jel skoro furt na desítce, nic jinýho než kytara nebylo slyšet  a bubeník si, dle tvrzení místního zvukaře,   do in-ear odposlechů nechal pouštět své bicí, aby je přes kytaru slyšel :))

Na závěr se zpravidla nazvučují zpěvy a vokály  - ty neodflákněte – hodně často jsem viděl koncert dobrý kapely v klubu na dobrý aparatuře, ale zpěv byl „utopenej“ a zpěvákovi nebylo skoro rozumět a to je myslim škoda, když už jste si třeba dali práci s textama.  U zpěvového kanálu se často lehce upravuje EQ  a přidává se reverb či delay dle potřeby (ale nepřehnat to). Na koncertech je v tomhle ohledu taky dost důležitý, jak umí zpěvák pracovat s mikrofonem , zda dodržuje při zpěvu zhruba stejnou vzdálenost od mikrofonu a také jaký má hlas – u zpěváků se slabším až tichým hlasovým projevem je často problém ho vůbec zesílit tak, aby byl přes kapelu slyšet. Mikrofon se totiž nedá zesilovat do nekonečna – po dosažení určité meze hlasitosti  se objeví opět stará známá zpětná vazba.  Pak je třeba tedy experimentovat s umístěním mikrofonu či vybrat typ zpěvového mikrofonu, který je více odolný vůči zpětné vazbě , no a nebo se kapela musí hlasitostí přizpůsobit tichému zpěvákovi.

U zpěváků se často nastavuje odposlech a jeho úroveň  - odposlechy se standardně na mixpulty připojují na výstup MONITOR OUT a u každého z kanálu si otočným ovladačem „monitor“ určujete množství signálu, které do odposlechu z té které stopy pustíte.  Konkrétní zapojení a ovládání odposlechů se může na různých mixpultech i výrazně lišit, takže zde Vás odkážu na návod k Vašemu přístroji.

Hlasitost zpěvového odposlechu volte tak, aby se zpěvák dobře slyšel, ale zas aby jeho mikrofon neměl tendenci více vazbit a aby nebyl odposlech zbytečně moc nahlas.

Po kompletním nazvučení kapely by měl zvukař stáhnout hlavní výstup z mixu do sálu a až těsně před začátkem koncertu jeho úroveň vrátit na původní hlasitost. Po koncertu je dobré neprve vše stáhnout na minimum, vypnout zesilovač, fantomové napájení na mixpultu a pak vypnout i celej mixpult a může se začít balit. Pokud máte v kapele někoho trpělivého, nechte ho, ať pořádně smotá všechny kabely (ideálně je pak  svázat vazačem), protože není nic horšího než mít v tašce klubko zamotanejch  kabelů…

No a to je asi tak vše, co mě teď k tomuto tématu napadlo…

Pomohl-li Vám obsah webu či uvedeného PDF a chcete-li přispět  na jeho tvorbu, využijte toto tlačítko: