Vyhledávání


Kontakt

Webmaster

E-mail: lkadlec@email.cz

Digitální rekordéry

Digitálním rekordérem mám na mysli samostatné zařízení, které dokáže nahrát (např i postupně) více než dvě stopy v jedné "skladbě"  - pouze dvoustopým nahrávacím zařízením bych spíš řikal záznamníky :).

 

Nahrávání do digitálního rekordéru vs do PC

Spousta lidí (včetně mě) někdy řešila dilema, zda si pro nahrávání vybrat digitální rekordér nebo nahrávání do PC+nějaké audiorozhraní. Zde zkusím nezaujatě vypsat některé výhody a nevýhody obou způsobů nahrávání

Digitální rekordéry - výhody

- samostatný a stabilní systém - neobjeví se "blue screen" :)
- ruční ovládání mixu pomocí faderů/potenciometrů
- snadná přenositelnost zařízení- tedy vhodné pro nahrávání koncertů atd.
- většinou i jednodušší ovládání než rekording do PC 

Digitální rekordéry -nevýhody

- vyšší cena
- menší možnosti při mixingu a masteringu skladby
- menší možnosti při práci s efekty

Nahrávání do PC - výhody

- Pokud již máte PC, jsou výhodnou výrazně nižší náklady na zprovoznění nahrávání
- větší možnosti editace skladby, většinou i snadnější mastering a aplikace efektů
- lze zpracovávat/nahrávat MIDI a používat VST nástroje, což běžně dostupné rekordéry nedokáží
- skoro každé PC obsahuje dnes CD/DVD vypalovačku, takže téměř hned můžete výsledek Vaší snahy vypálit na Audio CD

Nevýhody nahrávání do PC

- menší stabilita systému, přeci jen např. ve Windows Vám kromě nahrávacího programu běží i x dalších programů, ovladačů atd.
- pokud si nekoupíte speciální rozhraní, musíte vše v nahrávacím programu ovládat myší/klávesnicí což občas nebývá pohodlné
- přenositelnost - u laptopů je to menší problém, ale i tak pokud chcete často nahrávat "on the road",  budete to mít s PC těžší.

 

Sami si můžete tedy dle Vašich požadavků vybrat, který typ by pro Vás byl vhodnější. Často se rovněž používá kombinace obého - např já sice na samotné nahrávání používám digitální rekordér (viz Korg D888), ale veškerou mixáž dělám na PC, kde mám větší možnosti editace skladby, aplikace efektů apod.

 

Tahle sekce je ale o digitálních rekordérech, tak se na ně zkusíme trochu blíže podívat. Základním rozdělením rekordérů bývá počet stop, které na ně lze (najednou či postupně) nahrát. Nejlevnější jsou 4 stopé rekordéry - ty postačují pro běžné domácí použití nebo pokud jste např akustický písničkář. Jejich velkou výhodou jsou malé rozměry a tím pádem i velká mobilita, kdy zařízení bez potíží přenesete jinam. Většinou dokáží tyto  4 stopé rekordéry nahrávat dvě stopy zároveň  a další dvě lze použít např. pro dotočení dalšího nástroje nebo pro playback již nahrané stopy. Cenově se "čtyřstopáky" pohybují kolem sedmi a osmi tisíc - na kytarách nyníá mají např. tento Korg D4.

Cenově o pár set korun dráž lze již nalézt některé osmistopé přístroje (byť nahrávající 2 stopy současně) - např. tento Boss BR-600.  Spousta těchto rekordéru nabízí kromě nahrávání i řadu dalších užitečných funkcí - např. ladičku, metronom, různé efekty, v některých případech i dokonce simulaci kytarových aparátů či bicí automat. 

Jedním z těchto šikovných zařízení je ZOOM R16  - ten je asi nejlevnější osmistopý rekordér, který opravdu umí nahrát všech 8 stop zároveň (a přehrává jich dokonce 16 zároveň). Dokonce jej lze proovozvat na baterie, takže můžete nahrávat  jam session v přírodě :).

Pak jsou zde už větší 8mi/16ti/24 stopé rekordéry, které jsou často kombinované s mixpultem, lze jich tedy využít nejen k nahrávání, ale třeba i k ozvučení nějaké akce. Často již obsahují i CD vypalovačky a pokročilými funkcemi pro mix a mastering skladby. Cenově se pohybují tyto přístroje od 20ti tisíc a vejš  Jedním z těchto přístrojů je např KORG D3200 či špičková Yamaha AW2400.

 

Teď se podívejme, kam a jak vlastně rekordéry ukládají data?

Tak většina solidnějších přístrojů již zaznamenává data na harddisky - z toho může vyplývat menší odolnost rekordérů vůči vibracím či otřesům či některým basovým frekvencím. Levnější tipy přístrojů ukládají  data na paměťové karty, zde je výhoda, že je můžete snadno měnit, otřesy pak nejsou takovým problémem, ale zas je zde nevýhoda v pomalosti zápisu, takže karty naleznete většinou jen u dvoustopých nahrávacích zařízení.

Většina rekordérú ukládá zvuková data buďto přímo do WAVů a nebo má nějaký vlastní audioformát, který lze ale do WAVu převést pro další úpravu v PC. Pro propojení s počítačem se nejčastějí používá USB 2.0 rozhraní.